Vesnice hori, noci jdu sam, zkratim si cestu pres pole lan, obklopen dymem, na konci sil, ae smysl neznam, jasny mam cil, vidomi ztracim a prece bdim, vede mi
Iabel, tam dolu - k svym.
Snad jsem jij mrtev, pro tento svit,
Satan vsak silu vraci mi zpit, koneeni vidim pekelny chrtan, do jhavych temnot vrele jsem zvan.
S tilem jij nehmotnym prichazim blij, za mnou se zavira jelezna mrij.
Jama pekel, stokrat prokleta, jama pekel, krvi zalita.
Tei sloujim
Iablu, smrti a zlem, roznasim zkazu, jsem demonem.
V kajdem staveni eern¤ oltar, na kajdem obraze je moje tvar.
S hrozivym smichem vracim se sem, priznivci
Iabla padaj na zem.
Eerna je touha, bleda vsak krev, kdo neni vyholen, sklidi muj hniv.
Marni se pachti, modli a sni, demonem stat se ne kajdy smi.
Posedli vztekem vesnici bori, marni vse dilaji, marni stoh hori!